Někdy...jsem...


​​

Posledních pár dnů mi v hlavě poletuje myšlenka, ať si zase sednu a něco sepíšu. Ale co? Aby vám to něco dalo, něčím vás to inspirovalo.

Víc než kdy dřív, vnímám vlny ve svém životě. Jako moře a jeho příliv a odliv. Příliv plný aktivní energie, kdy stíhám milion věci najednou a nevím co dřív a kam dřív skočit. Odliv, kdy přijde úplný útlum, kdy potřebuji být v přírodě, sama se sebou nebo dělat to, co mě těší. Můžete se usmívat a snažit se tohle všechno tak nějak nenápadně přejít, ale nepovede se vám to. Příliv a odliv vás prostě dožene. Právě teď jsem v období odlivu. Období, kdy bych se vzdálila veškeré civilizaci, trávila čas v přírodě, četla si nebo něco tvořila a úplně se odpojila od celého světa. Jsem unavená z toho věčného vysvětlování, proč jsem udělala tohle takhle a proč ne podle někoho jiného. Očividně je stále v mém životě vzorec omlouvání se, protože se nemám dost ráda. Chybí mi sebeláska. Aha!!! Najednou je všechno jinak, věci se změnily a já v té celé změně nemůžu najít sama sebe. Někde po cestě změny jsem se od sebe odpojila a teď se hledám. Zase a znova se objevují v mém životě vzorce, které mě zkouší, jestli se mě to ještě týká. Jestli dovolím okolí, aby mi říkalo, jak se mám chovat a jaká mám být. Ale já prostě jiná být nechci, protože: - jsem někdy střelená a chovám se jako malé dítě - miluju přírodu a zvířata - potřebuju vyrovnávat čas ve společnosti lidí s časem o samotě - jsem někdy protivná a náladová a nic se mi nechce - hodně nad věcmi přemýšlím a snažím se vše pochopit - chci, aby lidé v mém okolí byli šťastní, ale nedokážu se přetvařovat, když já nejsem - respektuju a přijímám "vlny" všech lidí v mém okolí, ale nechci se za ty své omlouvat - někdy mám potřebu vše plánovat do detailu a vše kontrolovat - a někdy ne a nechávám se vést, nemám na věci žádný názor a prostě důvěřuju, že budu tam kde mám být tehdy, kdy tam mám být - někdy se mi v hlavě honí milion myšlenek (docela dost často), že si třeba nepamatuju jestli jsem se ve sprše už umyla sprcháčem nebo ne :-D - a někdy prostě jen jsem a nemám potřebu nic analyzovat, protože to, že jsem, je můj dar - někdy zapomínám, protože mám zrovna v hlavě milion myšlenek, ale není to kvůli neúctě k druhému člověku - někdy uprostřed naslouchání vypínám svůj přijímač a přestávám poslouchat, protože se dostanu do prostoru kde nic není :-D většinou se mi to děje, když moje sestra moc dlouho něco popisuje :-D ségra promiň :-D - někdy bych se pro druhé rozkrájela a někdy ne a potřebuju udělat něco sama pro sebe - někdy mě ohromí strach a prostě se bojím, ať už jsou to vědomé strachy, nebo jen nepříjemné pocity, které nevím kde vznikly - někdy na poslední chvíli zruším domluvenou věc, protože ucítím potřebu být jinde nebo sama - někdy jsem optimista a věřím, že vyhraju milión - někdy jsem pesimista a mám dojem, že na mě spadne i letadlo Většinu svého života se zabývám seberozvojem a neustálou prací sama na sobě. Medituju, když se mě někde něco dotkne, když je někde něco špatně. Neustále cvičím jak své fyzické tělo, tak i svou duši. A proč? Protože tohle všechno jsem JÁ... takže závěrem, buď mě milujte nebo ne a nechte mě být. Všechny změny ve svém životě dělám kvůli sobě, ne kvůli svému okolí. Užívejte si krásný letní večer. S láskou Fordýta


21 zobrazení
Hana Fordýta Šafaříková
Hana Fordýta Šafaříková

Na Výsluní  395, Vsetín 75501  

 +420 777 990 232   |   safarikova.hana@seznam.cz   |   GDPR

- Kontaktní formulář -

Web a Fotografie pro Fordýtu vytvořila s láskou a radostí Michaela Parida